Chile - Napříč Chile – zemí, která se nedá zkrotit

Program zájezdu

1. - 2. den: Santiago de Chile – město pod Andami: Odlet z Prahy. S ranním příletem se probouzíme v srdci Jižní Ameriky. Na uvítanou si dáme snídani přímo na živoucím náměstí Plaza de Armas, kde se historie mísí s každodenním ruchem a pod majestátní katedrálou voní čerstvé pečivo a silná chilská káva. Pak se noříme do víru Santiaga. Mezi stánky tržiště La Vega ochutnáme sluncem nasáklé ovoce, vůni čerstvých bylinek i pokřikování prodejců - tohle není pro turisty, tohle je opravdové Chile. Lanovka nás vyveze na Cerro San Cristóbal - výhled odtud bere dech. Město jako na dlani, v dálce se zvedají zasněžené štíty And, vzduch voní eukalyptem a prachovými květy. Odpoledne nás zavede do čtvrti Lastarria - místa, kde ulice vyprávějí příběhy místních umělců, knihkupců a kavárníků. Každý roh tu dýchá atmosférou nezávislé kultury, galerie lákají k zastavení a vůně espresa se mísí s rytmem ulice. Den zakončíme v moderní čtvrti Las Condes, kde se projdeme mezi elegantními parky a mrakodrapy s výhledem na zasněžené štíty hor. V podvečerním světle působí Santiago jako město mnoha tváří - každá jiná, každá živá.
3. den: Cajón del Maipo – hory, prameny a síla živlů: Opouštíme ruch Santiaga a vydáváme se do horské divočiny. Čeká nás Cajón del Maipo - úchvatný andský kaňon, kde se ticho hor mísí se sykotem větru a zurčením pramenů. První zastávkou je přehrada Embalse El Yeso - zrcadlově klidná hladina tyrkysové vody, obklopená zasněženými vrcholky. Není divu, že patří k nejfotogeničtějším místům v Chile - tady si uvědomíte, jaké barvy má ticho. Od přehrady míříme dál do hor. Čeká nás dvouhodinový trek k přírodním termálním pramenům Termas del Plomo, ležícím ve výšce přes 3 000 metrů. Cestou míjíme mokřady a ledovcové potoky, nad hlavami nám krouží draví ptáci, v dálce se možná mihne guanako. Termas del Plomo nejsou žádné upravené lázně - jen příroda, pára stoupající z jezírek, nazelenalá voda plná minerálů a výhledy, které se nedají zapomenout. Po zaslouženém odpočinku si dopřejeme malý piknik s chilským vínem a kozím sýrem - jednoduché, ale poctivé chutě, které s krajinou dokonale ladí. Na zpáteční cestě se zastavíme v nejvýše položené vesnici oblasti, kde nás čeká oběd v autentické horské restauraci. V peci právě dopekli empanadas a vůně masa a kukuřice se line dřevěným interiérem. Závěr dne patří odpočinku v termálních lázních Colina. Devět přírodních bazénů s vodou ohřívanou sopkou San José nabízí dokonalou relaxaci - teplota až 55 °C, síra, vápník, magnézium... a před vámi hory, které mění barvy s ubývajícím světlem. Jen si lehnout, zavřít oči a vnímat, jak se Andské masivy odrážejí ve vaší duši.
4. den: Směr sever – moře, poušť a chuť Chile: Ráno opouštíme centrální část Chile a vydáváme se na sever - po legendární Panamerické dálnici míříme do regionu Coquimbo. Krajina se během cesty mění před očima: úrodné vinice a sady ustupují polopouštní krajině, hory se přibližují k moři a vzduch voní suchem, solí a sluncem. Po přibližně 460 kilometrech dorazíme do přímořského města La Serena - druhého nejstaršího města Chile, které se na pár dní stane naší základnou. Než se ale ponoříme do jeho atmosféry, zastavíme se v přístavu Coquimbo. Tady, na břehu Tichého oceánu, se rybaří tak, jako se rybařilo po generace. Všude kolem nás je živo - lachtani se líně vyhřívají na schodech, pelikáni poletují těsně nad hladinou, z lodí se vykládají bedny s úlovkem. Usedáme k obědu, který je oslavou moře: čerstvé ryby, ústřice, škeble, mořští ježci - všechno připravené jednoduše, s citem pro chuť. Tady pochopíte, proč je Coquimbo kulinářskou legendou severu. Po obědě stoupáme na vyhlídku k monumentálnímu kříži Cruz del Tercer Milenio, který se tyčí nad městem jako symbol víry i vytrvalosti. Výhled z jeho vrcholu bere dech - moře na jedné straně, vyprahlá krajina a hřebeny And na druhé. Večer se ubytujeme v historickém jádru La Sereny. Město působí klidně, ale nese v sobě vrstvy dávné koloniální historie. Komu zbyde energie, může se vydat na procházku k oceánu - slunce tu zapadá pomalu, barví písek do oranžova a vítr přináší vůni moře.
5. den: Mezi mořem a pouští – za velrybami, tučňáky a legendami severu: Dnes nás čeká cesta k hranici dvou odlišných světů - úrodného „Zeleného severu“ a vyprahlé Atacamy, nejsušší pouště planety. Míříme na sever podél dramatického pobřeží, kde se oceán tříští o skály a kde se v červené půdě skrývají stopy předkolumbovských civilizací, pirátů i rybářů z kmene Changos - dávných pánů moře. Naše první zastávka je ostrov Chañaral de Aceituno - místo, kde voda ožívá. Vyplouváme na širý oceán a s trochou štěstí spatříme majestátní velryby, jak se vynořují z hlubin. Je to tiché, silné a nezapomenutelné setkání s přírodou, která si jde svým vlastním rytmem. Po návratu pokračujeme do rybářské vesnice Punta de Choros, odkud vyrážíme na druhou plavbu - tentokrát k ostrovu Damas. Malý kousek země uprostřed oceánu, ale svět sám pro sebe: kolonie tučňáků de Humboldt, lachtani lenošící na skalách, hejna mořských ptáků a delfíni skákající ve vlnách. Vylodíme se a projdeme se po ostrově - najdete tu panensky čisté pláže, podivuhodné skalní útvary, kaktusové háje a možná i tichý pohled vydry, která nás z dálky sleduje. Po zážitcích na moři nás čeká vydatný oběd v restauraci v Los Choros - staré osadě mezi olivovníky a větrem ošlehanými domky. Tradiční pokrmy z mořských plodů a lokálních surovin nám dodají sílu i radost. Dnes večer budeme usínat s pocitem, že jsme byli svědky něčeho výjimečného - života, který tu existuje dávno před námi… a doufejme, že i dávno po nás.
6. den: Údolí Elqui – víno, hvězdy a ticho mezi světy: Dnes se vydáváme do jednoho z nejmagičtějších míst celé Jižní Ameriky - do údolí Elqui. Místo, kde se setkávají hory nabité minerály, tichá duchovní energie, slavná vinařství a nekonečné hvězdné nebe. Místo, kde se člověk zastaví… a začne cítit. Cesta začíná ve vesničce Diaguitas, srdci předandské oblasti a kolébce keramiky, která inspirovala generace. V barvách, vzorech i tvarech místního umění je zakódovaná minulost - od Diaguitů až po Inky. Pokračujeme klikatou horskou cestou vzhůru, až dorazíme k vinici Viñedos de Alcohuaz - nejvýše položenému vinařství Chile. Tady, v nadmořské výšce přes 2 200 metrů, zrají odrůdy Syrah, Garnacha a Malbec v půdě tak drsné, že z ní vznikají vína s neopakovatelným charakterem. Ochutnáme je přímo na místě - s výhledem na andské vrcholky a vinice rozlévající se po svazích jako zelené stuhy. Další zastávkou je pisco - národní poklad Chile. V jedné z nejvýznamnějších destilerií údolí nás čeká exkurze i ochutnávka tohoto aromatického hroznového brandy, které voní po slunci, muškátu a staré řemeslné tradici. Odpoledne patří odpočinku. U řeky na nás čeká pikniková zóna s bazénem, sprchami a grilovacím zázemím. Pod andským nebem, s vínem v ruce a nohama v trávě, si dopřejeme klid, který tu má úplně jinou kvalitu než kdekoli jinde. A pak přijde noc. Ne ledajaká - noc ve Valle del Elqui. Oblast patří k nejčistším místům na světě pro pozorování hvězd. Krátce před setměním se přesuneme do přírodní observatoře, kde nás čeká nejen fascinující pohled dalekohledem na galaxie a mlhoviny, ale i hlubší zážitek: přednáška o spojení mezi hvězdami a lidským tělem, zvuková terapie s křemennými mísami a možnost vytvořit si vlastní astrofotografii pod jedním z nejjasnějších nočních nebí světa.
7. den: Vstup na jinou planetu – Atacama, nejsušší poušť světa: Dnes nás čeká přesun do kraje, kde čas i prostor fungují jinak. Krátký přelet na sever nás zavede k branám pouště Atacama - nejvyprahlejšího místa na Zemi. Tady, mezi solí, prachem a kameny, vznikla krajina, která připomíná Mars víc než Zemi. Žádné jiné místo v Latinské Americe nepůsobí tak mimozemsky, a přesto tak fascinujícím způsobem živě. Z letiště v Calamě nás čeká cesta přes planiny a horské štíty do městečka San Pedro de Atacama - našeho výchozího bodu pro další dny. Ubytujeme se v rustikálním guesthousu s atmosférou pravé pouštní oázy. Nadmořská výška, silné slunce přes den a chladná noc - to všechno je součástí zážitku. (Nezapomeňte teplé vrstvy, opalovací krém, sluneční brýle, dostatek vody… a kapky do očí, tady totiž i vzduch šustí.) První kroky vedou do Duhového údolí. Barevné vrstvy hornin hrají všemi odstíny - červená, žlutá, tyrkysová, smaragdová… jako kdyby země sama chtěla vyprávět svůj geologický příběh v barvách. Eroze a minerály tu během milionů let vytvořily krajinu, která vyráží dech a nutí zastavit. Pokračujeme k řece Salado - slané řece, která je důkazem, že i v této nehostinné krajině se dokáže život uchytit. Pozorujeme místní faunu, nasloucháme tichu pouště a vnímáme, jak křehký a zároveň silný může být ekosystém na pomezí přežití. Závěr dne patří Měsíčnímu údolí - Valle de la Luna. Procházíme skalnatými masivy, dunami a krátery, kde se všechno leskne solí a mění barvy podle světla. Západ slunce tu není jen moment, ale rituál: jak slunce zapadá za horizont, krajina se zbarvuje do růžové, fialové a zlaté, stíny se prodlužují a ticho je tak hluboké, až slyšíte vlastní dech.
8. den: Zrození Země – gejzíry, laguny a nekonečné obzory: Budík zvoní ve 4:00. V poušti je ještě tma, vzduch ostrý a hvězdy visí nízko. Vyrážíme časně ráno - čeká nás jedno z nejvýše položených geotermálních polí na světě. El Tatio , v nadmořské výšce přes 4 300 metrů , je místem, kde Země skutečně dýchá. Při východu slunce vystřelují do mrazivého vzduchu dramatické sloupy páry, země syčí, voní sírou a v chvění horké vody se odráží ranní světlo. Vřelé vrstvy oblečení a rukavice zde nejsou komfort - ale nutnost. Cestou zpět zastavujeme ve vesnici Machuca - jen pár domků, kostelík, stánek s lamími empanadami… ale i pohled do života těch, kdo žijí v nehostinném, ale nádherném prostředí. Tady má každý den váhu, a každá návštěva význam. Odpoledne patří vodě - slané, tiché a nádherné. V laguně Cejar se necháváme nadnášet bez námahy, jako v Mrtvém moři. Tyrkysová voda obklopená bílou krustou soli kontrastuje s nekonečnou pouštní plání. Po koupeli si dáme drobné občerstvení, ovoce a vychlazený koktejl - neuvěřitelné, že jsme stále na stejné planetě. Následuje Ojos del Salar - dvě téměř dokonale kulatá jezírka, ukrytá v solné pláni. Tady, pokud budeme mít štěstí, spatříme elegantní plameňáky , jak se klidně procházejí svým slaným světem, nerušeni okolím. A nakonec - jako dar na závěr dne - laguna Tebenquiche . Pokud padlo trochu deště, stane se z ní zrcadlo. Obloha, hory, ptáci i my se odrážíme v jejím hladkém povrchu a svět se jakoby zastaví. Sledovat západ slunce právě tady, u této laguny, je něco, co se nezapomíná. Ne pro svou dramatičnost - ale pro ticho, které v nás zůstane ještě dlouho poté.
9. den: Altiplano – krajina ticha, ohně a ledu: Dnes se vydáváme ještě výš. Do výšek, kde se země dotýká nebe a kde každé nadechnutí připomíná, že jsme hosty v říši bohů a živlů. Cíl? Altiplano - náhorní planina na pomezí Chile a Argentiny, kde se čas zpomaluje a krajina se mění v tichou symfonii barev. První zastávkou jsou laguny Miscanti a Miñiques - tyrkysová a azurová zrcadla v sevření hor, která vznikla po dávných sopečných erupcích. Laguna Miscanti, větší z obou, leží pod dohledem majestátní sopky a její voda v ranním světle září jako drahokam. Laguna Miñiques, menší a klidnější, leží pod stejnojmennou sopkou, jejíž sněhem pokrytý vrchol připomíná, že jsme ve výšce přes 4 000 metrů. I zde platí - pomalé kroky, klidný dech, a spousta vody. Ale ten výhled… ten stojí za všechno. Cestou se zastavujeme v puebličku Socaire - posledním chilském osídlení před argentinskou hranicí. Kamenné domky, starobylý kostelík a výhledy, které berou dech. Zdejší lidé hospodaří v těžkých podmínkách už po staletí a přesto (nebo právě proto) tu najdeme jeden z nejupřímnějších úsměvů v celé zemi. Závěr dne patří vyhlídce Piedras Rojas - červeným skalám, které vystupují z pouštní krajiny jako strážci jiného světa. Odtud se otevírá výhled, který člověka ztichne. Hory, solné planiny, laguny… a za nimi už jen horizont. Barvy jsou ostré, stíny dlouhé a světlo má zvláštní průzračnost, jakou najdete jen tady, vysoko v Andách. Celý den nás provází pocit, že kráčíme po místě, které si uchovalo svou divokost a posvátnost. A s každým krokem ji vnímáme hlouběji.
10. den: Vstup do divočiny – Patagonie a Puerto Natales: Opouštíme vyprahlou krajinu Atacamy a míříme na samotný jih - do země ledu, větru a hor. Přelet do Punta Arenas otevírá novou kapitolu naší cesty: Patagonii. Po přistání nás čeká asi tříhodinová cesta napříč širou krajinou - míjíme osamělé estancie, stáda guanaků a nekonečné pláně pod těžkou oblohou. Svět je tu větší, divočejší a syrovější. Naše základna pro příští dny je Puerto Natales - malé, větrné město s atmosférou konce světa. Ubytujeme se a připravíme na několikadenní trek v národním parku Torres del Paine. Společně dokoupíme zásoby a vybavení - ať už jde o energetické tyčinky, rukavice nebo nepromokavé vrstvy. Tady začíná ta opravdová výprava. Kdo má chuť, může ještě navštívit Cueva del Milodón - rozsáhlou jeskyni, v níž byly nalezeny zbytky obřího, dávno vyhynulého lenochoda. Místo působí tajemně - nejen kvůli svému paleontologickému významu, ale i díky své poloze na okraji světa, kde se zdá, že minulost je pořád nějak nadosah. Večer si dáme čas na dobré jídlo - třeba patagonské jehněčí nebo čerstvé mořské plody. A k tomu pivo z místního řemeslného pivovaru, s výhledem na fjord. Zítra začíná nový rytmus - rytmus stezek, ticha a hor.
11. den: Torres del Paine – začíná W trek: Ráno opouštíme Puerto Natales a míříme autobusem do jednoho z nejikoničtějších míst celé Jižní Ameriky - národního parku Torres del Paine . Před námi je výzva, na kterou se nezapomíná: W trek . Trasa dlouhá přibližně 70 až 80 kilometrů, vedoucí napříč třemi údolími v srdci Patagonie, dostala své jméno podle tvaru písmene W, které na mapě tvoří. Začínáme na západní straně - v oblasti Paine Grande - a během dalších dní nás čeká pochod napříč krajinou, kde si příroda zachovala svou nespoutanost i krásu v té nejčistší podobě. Dnes nás čeká první krok. A první noc pod hvězdami. Základnu máme na břehu jezera Pehoé - tyrkysového zrcadla obklopeného zasněženými štíty. V okolí je dostatek kratších tras a vyhlídek, které můžete ještě dnes odpoledne prozkoumat - například výstup k vyhlídce Mirador Pehoé nebo procházka podél jezera s výhledy na Cuernos del Paine. Kemp je dobře vybavený - najdeme zde sprchy s teplou vodou, toalety i restauraci , kde se lze najíst nebo jen ohřát. Dnes se poprvé uložíme do stanů , zaposloucháme se do patagonského větru a začneme si zvykat na nový rytmus: krok za krokem, dech za dechem. W trek není jen fyzická výzva. Je to způsob, jak se skutečně dotknout Patagonie - být v její přítomnosti, vnímat její nálady, její sílu i ticho.
12. den: K ledovci Grey – první etapa W treku: Ráno začíná brzy - dvouhodinová túra k přístavišti Pudeto nám rozehřeje nohy i mysl. Odtud se katamaránem přeplavíme přes jezero Pehoé - tyrkysová hladina, vítr ve vlasech a pohled na siluety Cuernos del Paine za zády je zážitek sám o sobě. Po krátkém přesunu od mola se ocitáme u refugia Paine Grande , kde dnes složíme batohy a postavíme stany. Odpočinek ale zatím nepřichází - právě dnes totiž zažijeme jednu z nejúchvatnějších částí celého W treku. Čeká nás výšlap k ledovci Grey - zhruba 11 km tam a stejně zpět, zhruba 4-5 hodin cesty s mírným až středním převýšením. Trasa je náročná spíš kvůli patagonskému větru než kvůli výšlapům - ale výhledy za tu námahu stojí. Cestou nás doprovází jezero Grey , jehož mléčně modrá hladina je poseta kusy ledových ker. Každý další krok odhaluje nový pohled - na hory, útesy, šedé masivy, až nakonec spatříme Glaciar Grey v celé jeho ledové kráse. Masivní stěna ledu, třpytící se v odpoledním světle, je jedním z největších ledovců v parku. Ticho, chlad a respekt, který budí, zůstane s námi ještě dlouho po návratu. Zpáteční cesta nás opět provede mezi křovinami, horskými svahy a větrnými pláněmi , kde je šance zahlédnout kondora vysoko nad hlavou, nebo huemula, tichého a plachého jelena - endemický druh, který se ukáže jen výjimečně. Večer se vracíme do kempu Paine Grande - unavení, ale nadšení. Noc u jezera, v srdci hor, má zvláštní sílu. A my už víme, proč se sem lidé vracejí.
13. den: Údolí Francés a Mirador Británico – den panoramat: Dnešní den patří jedné z nejúchvatnějších, ale i nejnáročnějších etap celého W treku . Opouštíme Paine Grande a vyrážíme do hlubin hor. Cílem je Los Cuernos , ale opravdový vrchol dne nás čeká uprostřed - na legendárním Mirador Británico . První část cesty nás vede podél jezera Skottsberg , jehož hladina odráží siluetu Cuernos del Paine v dálce. Cesta do Campamento Italiano je převážně rovná, místy větrná, místy zarostlá, ale pohodová - ideální na rozběhnutí. Tady si dáme krátký odpočinek, doplníme vodu z horských potoků a kdo chce, může nechat batoh v kempu , než se vydá do divočiny nad námi - do údolí Valle Francés . Začíná stoupání. Cesta se vine lesem, místy po kamenech, občas v blátě, ale odměna přichází brzy - Mirador Francés s výhledem na mohutný ledopád, který se pomalu, ale neúprosně suně z masivu Paine Grande. Odtud už pokračujeme jen ti, kteří mají ještě dost sil - další výšlap vede až na Mirador Británico . Tam se otevře 360° panorama , které bere dech: Fortaleza, Espada, Aleta de Tiburón , Cuernos, Paine Grande... kamkoli se podíváš, jen hora, kámen, led a nebe. Návrat stejnou cestou do Italiano. Kdo se výšlapu neúčastnil, může strávit čas relaxací - u řeky, nebo u stánku s vychlazeným pivem . I to je Patagonie - vědět, kdy si dát pauzu. Závěrečná část dne vede podél jezera Nordenskjöld , zvlněnou stezkou s výhledy, které už známe - ale stejně znovu uchvátí. Tyrkysová voda, skalnaté útesy, vítr ve tváři… a nad námi už se tyčí Cuernos del Paine , které se během dne staly z horizontu realitou. Večer dorazíme do Refugia Los Cuernos , kde přespíme. Dnes usínáme unavení, ale s pocitem, že jsme opravdu byli v horách. Ne jako návštěvníci - ale jako jejich součást.
14. den: Cestou do srdce – závěrečná etapa W treku: Dnes se vydáváme na poslední úsek W treku - z Los Cuernos do Camping Central , východní část slavné trasy, která nás zavede až pod legendární věže Torres . Není to nejtěžší etapa, ale její délka, vítr a otevřený terén jí dávají respekt. Zároveň je to jedna z těch cest, kde si člověk naplno uvědomí, co všechno zažil - a co ho ještě čeká. Trasa má přibližně 15 kilometrů a zabere kolem 7 hodin chůze v klidném tempu. Cesta je mírně zvlněná , bez extrémních výstupů, a krásně se vine podél jezera Nordenskjöld , jehož tyrkysová hladina nás bude doprovázet téměř celý den. Zpětný pohled na Los Cuernos , které jsme včera obdivovali zespodu, je ohromující - hory, které nás obklopovaly, se pomalu vzdalují. Stezka prochází stepí, řídkými lesy, přes potoky a visuté mosty , kolem se míhají guanaka, lišky a různí ptáci - jako by se s námi Patagonie loučila. Pozdě odpoledne dorazíme do Camping Central , ležícího v údolí Ascencio - poslední základny před výstupem k Base Torres . Kemp je pohodlný, dobře vybavený, se sprchami, obchodem a jídelnou , a nabízí prostor k odpočinku i sdílení zážitků s ostatními poutníky. Zítra nás čeká vrchol treku - výstup k laguně pod věžemi Torres del Paine . Dnes večer si ale zasloužíme chvíli ticha. S výhledem na hory, s nohama v trávě a s vědomím, že jsme prošli jedním z nejkrásnějších trailů planety.
15. den: Base Torres – vrchol cesty: Dnes přichází velké finále . Výstup k Base Torres je nejikoničtější túrou v celém národním parku Torres del Paine - a zároveň důstojným zakončením našeho patagonského putování. Ráno si sbalíme stany i batohy, vše necháme v úschově v kempu a vyrazíme nalehko vstříc poslednímu výšlapu . Cílem je jedno z nejslavnějších míst celé Jižní Ameriky: vyhlídka na tři žulové věže Torres , tyčící se do nebe nad ledovcovým jezírkem - symbol síly, ticha a času. Trasa v kostce: Vzdálenost : ~20 km tam a zpět Převýšení : cca 950 m Časová náročnost : 8 h celkem Typ terénu : kamenitý, místy prudké stoupání, výstup po moréně Průběh cesty: Z Camping Central do Refugia Chileno nás čeká ostřejší stoupání podél údolí Ascencio. Cesta je kamenitá, často vystavená větru, ale nabízí dechberoucí výhledy zpět do krajiny, kterou jsme právě prožili. Po 1,5-2 hodinách dorazíme k Refugiu Chileno - místu na odpočinek, kávu a doplnění vody. Další úsek do Campamento Torres vede pohodovým stoupáním lesem , podél řeky, chráněni stromy a šumem vody. Tady se vše zklidní - předposlední tichá část cesty, než začne závěrečný výšlap. A pak přichází to pravé: posledních 1,5 km a výstup na morénu . Prudké stoupání, balvany, kámen, vítr… a najednou se za horizontem otevře nezapomenutelný výhled . Tři věže Torres del Paine , tyčící se do výšky přes 2 800 metrů, zalité světlem, podle roční doby i počasí oranžové, šedé nebo zlaté. Pod nimi tiché, ledovcové jezírko. Je to okamžik, kdy se vše ztiší . Není potřeba slov. Jen být. Po návratu do kempu vyzvedneme věci a autobusem se vracíme do Puerto Natales , kde přenocujeme. Jsme unavení, ale naplnění. W trek je za námi - a Patagonie zůstane už navždy v nás.
16. den: Tam, kde moře zpívá: Po všech těch krocích divočinou, po větrech Patagonie a horku pouští, se vracíme k oceánu - starému známému, který nás vítá se svou nekonečnou modří. Po příletu do Santiaga se vydáváme na severozápad, do klidného letoviska Maitencillo , kde se na dva dny zastavíme. Znovu slyšíme šumění vln, tentokrát jinak - jako ozvěnu cesty, která pomalu doznívá. Hotel Mae se stává naším útočištěm. Slunce klesá k horizontu, svět se ztišuje. Čas se zpomaluje.
17. den: V rytmu moře: Ráno bez budíku, nohy v písku, pohled upřený do nekonečna. Dnes není třeba nic plánovat, nic dohánět. Jen být - u moře, se sebou, s myšlenkami, které přicházejí a odcházejí jako příboj. Možná se projdete pobřežím, možná si dopřejete sklenku chilského vína, možná jen zavřete oči a budete vnímat, jaké to je - být na konci světa a přitom tak blízko srdci.
18. den: Barvy Valparaísa a rozloučení se Santiagem: Loučíme se s oceánem a míříme zpět. Cestou se zastavujeme ve Valparaísu - městě, které maluje své domy barvami a sny. V uličkách, které stoupají vzhůru jako noty písně, ještě naposledy nasáváme atmosféru Chile - syrovou, hravou, lidskou. Večeře s výhledem na přístav je jak poslední verš básně. Večer dojíždíme do Santiaga a strávíme poslední noc pod andským nebem.
19. - 20. den: V srdci zůstává: Na letišti se loučíme s Jižní Amerikou. Ale co zůstává, je otisk - solná krusta na botách z Atacamy, šepot větru z Torres del Paine, chuť papáji z tržiště v Santiagu, ticho hvězd v údolí Elqui. Chile nebylo jen destinací. Bylo cestou, která se zapíše hluboko. A snad i začátkem dalších.